Zlaté střevíčky

(amer. lid., V. Dubský) D / d

           D

1.    Moje střevíčky jsou jako ze zlata,

                              A7

když je mám, připadám si tuze bohatá,

ty si vezmu jen v onen slavný den,

                            D

až si sednem do kočáru ty a já.

Moje bílé šaty, celé z hedvábí,

ty naráz všechny lidi kolem přivábí,

budou v onen den zářit tobě jen,

až si sednem do kočáru ty a já.

      D

Rf.   Ach, jsou samé zlato,

Emi

ach, ty stojí za to,

A7

zlaté střevíčky na nohou

   D

ty tolik krásné jsou,

jak se pěkně třpytí,

Emi

jak se zlatem svítí,

A7

když ty střevíčky pěkně jdou

    D      A7  D

tou zlatou uličkou.

2.    Na své staré banjo nemám vůbec čas,

je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas,

v onen slavný den bude nalezen,

až si sednem do kočáru ty a já.

Moje sestra Lou a mladší bratr Ben

budou krásný v těch černých šatech v onen den,

ale nejvíce moje střevíce,

až si sednem do kočáru ty a já.

3.    Potom řeknu: Sbohem, děti, musím jít,

odcházím tam, kde věčně září slunce svit,

sen je vyplněn, přišel onen den,

kdy si sednem do kočáru ty a já.

Všichni lidé budou ihned závidět

zlaté střevíčky i zlatých šestnáct let,

budu bohatá, celá ze zlata,

až si sednem do kočáru ty a já.