Utah Carrol
(amer. lid., S. Mareš) C / c
C F C
1. Ó příteli můj, ptáš se, proč já ten smutek mám,
G7 C
své čelo jak zlá bouřka, že stále mračívám?
F C F C
Ať blíž tvůj koník cválá a já ti povím rád,
G7 C
jak Utah Carrol chtěl stádo ještě naposledy hnát.
2. Nám končí tenkrát ráno ta sháňka veliká,
ale vtom se splaší stádo, jak blázen utíká;
a šéfa dcerka malá je blíž v těch končinách,
hned jede zarazit stádo a tím to začíná.
3. Deka zpod sedla jí sklouzne, a právě červená
před tím zdivočelým stádem, však víš, co to znamená.
Hned shýbne se a snaží zas zpátky deku dát,
tu rovnováhu však ztrácí a právě teď má pád.
4. Náš Utah volá z dálky a dá se tryskem k ní,
ví sotva, že sám právě jede jízdu poslední.
Už k ní se v sedle skloní, chce dítě k sobě vzít
a zdá se nám tu, že může snad přece úspěch mít.
5. Sám už ji zvedá právě, když náhle řemení
dál nevydrží nápor a on slítne vedle ní.
Hned stoupne, deku chytí a stádu mává vstříc
a přitom dítěti káže: Lež klidně a nic víc!
6. Tím přece stočí stádo a dítě zachrání,
sám obětí má zůstat, jak stádo uhání.
Teď v trávě mrtev leží, však dával život rád,
když přitom zachránil dítě, ten věrný kamarád.