Utah Carrol

(amer. lid., S. Mareš) C / c

 

      C                            F             C

1.    Ó příteli můj, ptáš se, proč já ten smutek mám,

                            G7         C

své čelo jak zlá bouřka, že stále mračívám?

F                  C       F           C

Ať blíž tvůj koník cválá a já ti povím rád,

                                  G7        C

jak Utah Carrol chtěl stádo ještě naposledy hnát.

 

2.    Nám končí tenkrát ráno ta sháňka veliká,

ale vtom se splaší stádo, jak blázen utíká;

a šéfa dcerka malá je blíž v těch končinách,

hned jede zarazit stádo a tím to začíná.

 

3.    Deka zpod sedla jí sklouzne, a právě červená

před tím zdivočelým stádem, však víš, co to znamená.

Hned shýbne se a snaží zas zpátky deku dát,

tu rovnováhu však ztrácí a právě teď má pád.

 

4.    Náš Utah volá z dálky a dá se tryskem k ní,

ví sotva, že sám právě jede jízdu poslední.

Už k ní se v sedle skloní, chce dítě k sobě vzít

a zdá se nám tu, že může snad přece úspěch mít.

 

5.    Sám už ji zvedá právě, když náhle řemení

dál nevydrží nápor a on slítne vedle ní.

Hned stoupne, deku chytí a stádu mává vstříc

a přitom dítěti káže: Lež klidně a nic víc!

 

6.    Tím přece stočí stádo a dítě zachrání,

sám obětí má zůstat, jak stádo uhání.

Teď v trávě mrtev leží, však dával život rád,

když přitom zachránil dítě, ten věrný kamarád.