Sedla vrzání

(austral. lid.) A / c# (Capo 3 -> C / e)

        A                         D

1.    Tam kde vládne ticho na západních pustých planinách,

       E7                            A               

na Clanchyho slunných pláních, které sotva kdy déšť splách,

      A                       D

jenom žízeň máš a nikde kapky vody k sehnání

     E7                    A

a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání.

Ani neřinčí tu kotlík ani třmen tu nezvoní

ani horkem myslet nemůžeš, jenom dřepíš na koni,

který po vyprahlé cestě mračna prachu rozhání,

a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání.

            D                           A

Rf.   Pořád dál se táhnou dráty, dál se táhne ohrada,

      E                     E7        A7

za ní rozpálené kolo slunce večer zapadá.

          D                            A

Když tvůj vodní vak je prázdný, k šílenství tě dohání,

    E7                        A

že jediný, co slyšíš znít, je sedla vrzání.

2.    Koni ve slabinách čůrky potu v srsti spéká prach

a z rovný pláně ční jen kopky bláta v cisternách,

psisko s vyplazeným jazykem se plazí po pláni,

a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání.

Tam, kde fata morgana svých kousků nemá nikdy dost

a klamná jezírka v nás jenom probouzejí zlost,

aspoň slyšet šumot olšin u potoka pod strání,

však jediný, co slyšíš, je sedla vrzání.

3.    Dusné míle ticha pod nebem se táhnou bůhví kam,

notně maličký jseš, zcela vyprahlý a sám;

je ti k pláči, ale kde vzít slzy na prolévání;

a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání.

Skoro slyšíš, jak se pusté ticho plíží blíž a blíž,

až se zdá, že se v něm topíš, že se vůbec nebráníš;

jenom víš, že smrt je blízko, že se k tobě naklání;

a to jediný, co slyšíš, je sedla vrzání.