Sbohem lásko

(H. Aufray, I. Fischer) C / g

 

      C             F Dmi7 G7           C F G7

1.    Ať bylo mně i jí     tak šestnáct let,

C              Ami        D7  G7

zeleným údolím jsem si ji ved,

         C7-    C7            F

byla krásná, to vím, a já měl strach

    Fmi             C

jak říct, když na řasách

     G7             C     F C

slzu má velkou jako hrách:

 

      C        F         (F2) Dmi7

Rf.   Sbohem, lásko, nech mě jít,

        Emi       Ami

nech mě jít, bude klid,

       Dmi7           G7

žádnej pláč už nespraví

G9 G7 C       C7- C7

ty mý nohy toulavý.

      F         (F2) Dmi7

Já tě vážně  měl moc rád,

      Emi      Ami

co ti víc můžu dát?

       Dmi7       G7

Nejsem žádnej ideál,

G9   G7 C       F     C F G7

nech mě jít zas o dům dál.

 

2.    A tak šel čas a já se toulám dál,

v kolika údolích jsem takhle stál?

Hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč.

Bůh ví, co jsem to zač,

že přináším všem jenom pláč.

 

Rf.

 

Recitativ na melodii Rf. od „Sbohem, lásko“ po „můžu dát?“,

současně brumendo sboru a pak místo posledního dvojverší:

 

Ami    Dmi7           G7

Žádnej pláč už nespraví

G9 G7 C    F    C

ty mý nohy toulavý.