Sbohem lásko
(H. Aufray, I. Fischer) C / g
C F Dmi7 G7 C F G7
1. Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
C Ami D7 G7
zeleným údolím jsem si ji ved,
C7- C7 F
byla krásná, to vím, a já měl strach
Fmi C
jak říct, když na řasách
G7 C F C
slzu má velkou jako hrách:
C F (F2) Dmi7
Rf. Sbohem, lásko, nech mě jít,
Emi Ami
nech mě jít, bude klid,
Dmi7 G7
žádnej pláč už nespraví
G9 G7 C C7- C7
ty mý nohy toulavý.
F (F2) Dmi7
Já tě vážně měl moc rád,
Emi Ami
co ti víc můžu dát?
Dmi7 G7
Nejsem žádnej ideál,
G9 G7 C F C F G7
nech mě jít zas o dům dál.
2. A tak šel čas a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál?
Hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč.
Bůh ví, co jsem to zač,
že přináším všem jenom pláč.
Rf.
Recitativ na melodii Rf. od „Sbohem, lásko“ po „můžu dát?“,
současně brumendo sboru a pak místo posledního dvojverší:
Ami Dmi7 G7
Žádnej pláč už nespraví
G9 G7 C F C
ty mý nohy toulavý.