Pašerácká Máňa (Píseň zapadáku)

(Géza Včelička) Ami / a

Ami                 Emi        Ami

Když si to tak šinu starým zapadákem,

                    H7       E7

náhle někdo v křoví tiše hovoří:

Ami               Dmi

Chytili jsme Máňu v koženým kabátě,

Ami        E7        Ami  E7

do rána ji svíce dohoří.

No tak vidíš, Máňo, přece jsme tě lízli,

tohletos nám, holka, dělat neměla.

Zradila jsi partu, tahala se s fízly,

za to teď dostaneš do těla.

Bylo málo chleba, bylo málo cejnu,

no a ty ses raděj sčuchla s chlupatým,

za to tě teď, Máňo, vlastnoručně sejmu,

nechám tě tu s prádlem flekatým.

Nejhorší je na tom, že to bylo s chlapem,

co nám tenkrát v létě partu rozdělal,

nemyslel jsem, Máňo, že budu tím klukem,

který ti dá ránu do těla.

Třeskla nocí rána starým zapadákem,

kudy žádnej fízl nikdá nechodí,

svalila se Máňa v koženým kabátě;

tak už to má aspoň odbytý.

Zavři očka svoje, moje milá Máňo,

vždyť já tě měl, holka, doopravdy rád,

že jsi krysařila, máš teď dokonáno,

parta chce bejt sichr – tak jdi spát.