Osamělý město (Tereza)
(W. Ryvola) G / ?
G C D G
1. Ten den, co vítr listí z města svál,
C D Emi
můj džíp se vracel, jako by se bál,
C D G
že asfaltový moře odliv má
C D E7
a stáj že svýho koně nepozná.
G
Rf. Řekni, kolik je na světě,
D
kolik je takových měst,
Ami
řekni, kdo by se vracel,
Emi
vždyť všude je tisíce cest.
G
Tenkrát, když jsi mi, Terezo,
D
řekla, že ráda mě máš,
Ami
tenkrát ptal jsem se, Terezo,
Emi
kolik mi polibků dáš,
D G
naposled, naposled.
2. Já z dálky viděl město v slunci stát
a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát,
proč vítr mlátí spoustou okenic,
proč jsou v ulicích auta, jinak nic.
3. Do prázdnejch beden zvotvíranejch aut
zaznívá odněkud něžnej tón flaut
a v závějích starého papíru
válej se černý klapky z klavíru.
4. Tak bloudím tímhle strašným městem sám
a vím, že Terezu už nepotkám,
jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
a osamělý město mlčící.