Osamělý město (Tereza)

(W. Ryvola) G / ?

 

      G   C            D             G

1.    Ten den, co vítr listí z města svál,

    C               D          Emi

můj džíp se vracel, jako by se bál,

   C         D          G

že asfaltový moře odliv má

  C             D        E7

a stáj že svýho koně nepozná.

 

             G

Rf.   Řekni, kolik je na světě,

                  D

kolik je takových měst,

       Ami

řekni, kdo by se vracel,

                      Emi

vždyť všude je tisíce cest.

         G

Tenkrát, když jsi mi, Terezo,

                  D

řekla, že ráda mě máš,

        Ami

tenkrát ptal jsem se, Terezo,

                 Emi

kolik mi polibků dáš,

    D         G

naposled, naposled.

 

2.    Já z dálky viděl město v slunci stát

a dál jsem se jen s hrůzou musel ptát,

proč vítr mlátí spoustou okenic,

proč jsou v ulicích auta, jinak nic.

 

3.    Do prázdnejch beden zvotvíranejch aut

zaznívá odněkud něžnej tón flaut

a v závějích starého papíru

válej se černý klapky z klavíru.

 

4.    Tak bloudím tímhle strašným městem sám

a vím, že Terezu už nepotkám,

jen já tu zůstal s prázdnou ulicí

a osamělý město mlčící.