Náhrobní kámen

(Petr Novák) F / a

F                 Dmi F        G

Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,

           F      Bb     F

kde rostou stromy bez listí,

                 Dmi     F        G

tak dojdeš na místo, kde tvé slzy spadnou

   F        Bb         F

na hrob, co nikdo nečistí.

Jen starej rozbitej náhrobní kámen

řekne ti, kdo nemohl už dál,

tak sepni ruce svý a zašeptej amen,

ať jsi tulák nebo král.

Dřív děvče chodilo s kyticí růží

rozdávat lidem štěstí a smích,

oči jí maloval sám Bůh černou tuší,

pod jejím krokem hned tál sníh.

Všem lidem dávala náručí plnou,

sázela kytky podél cest,

jednou však zmizela a jako když utne

přestaly růže náhle kvést.

Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu,

na zvadlých květech věčně snít.

Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,

že sama dál nemohla už žít.

Tak jsem jí postavil náhrobní kámen

a čerstvé růže jsem tam dal,

pak jsem se pomodlil a zašeptal amen

a svoji píseň jsem jí hrál.