Má písni pradávná
(Géza Včelička) C / g
Má písni pradávná,
jež kráčíš za mnou děsíc
a svíráš srdce mé
svým bledým chapadlem,
do samoty mi pláš
jak chudokrevný měsíc,
jako sen šílený
v půlnoci propadlé.
Závidím parníkům,
jež po řekách se plouží,
a vlakům divím se
jiskrami sršícím
a častokrát stávám
nad rybníkem či louží,
jak moře zrcadlí
komínů černý dým.
Nevím, co děláš teď,
má prodavačko stínů,
tvé oči čarovné
mě dnes už nezmámí.
Pod noční oblohou
žiji jen tmám a vínu
v své dálce hvězdnaté
šťasten a neznámý.