Má písni pradávná

(Géza Včelička) C / g

 

Má písni pradávná,

jež kráčíš za mnou děsíc

a svíráš srdce mé

svým bledým chapadlem,

do samoty mi pláš

jak chudokrevný měsíc,

jako sen šílený

v půlnoci propadlé.

 

Závidím parníkům,

jež po řekách se plouží,

a vlakům divím se

jiskrami sršícím

a častokrát stávám

nad rybníkem či louží,

jak moře zrcadlí

komínů černý dým.

 

Nevím, co děláš teď,

má prodavačko stínů,

tvé oči čarovné

mě dnes už nezmámí.

Pod noční oblohou

žiji jen tmám a vínu

v své dálce hvězdnaté

šťasten a neznámý.