Kytara teskně naříká

(J. Voldán) Cmi,C / c

      Cmi       Cmi7   Fmi6     G7

1.    Po obloze táhnou bílá oblaka,

Cmi    G7    Cmi

táhnou bůhví kam,

         Cmi7   Fmi6      G7

milovalo krásné děvče tuláka,

D9  G7      C   F7

ale dnes je sám;

Bb7               D#

a když měsíc nad oblaky vzplál,

G           D^9bD7 G7

kytaru svou rozehrál.

             C      Fmi6 C

Rf.   Kytara teskně naříká

                Fmi6  C C7

a jako v slzách zavzlyká,

         F     Fmi6 C

však nikomu to nepoví,

             D9   G7      C

že jsou v ní slzy kamarádovy.

2.    Po obloze táhnou bílá oblaka,

táhnou tiše v dál,

zachvělo se staré srdce tuláka,

když jim povídal

o polibcích, o milování,

o zradě a zklamání.

3.    Dobrý kamaráde, dobrý tuláku,

takový je svět,

pohádku svou krásnou z bílých oblaků

nepřivoláš zpět;

srdce tvé jak poraněný pták

nevzlétnu už do oblak.