Jen vítr to ví

(B. Dylan, I. Fischer) C / g

      C      F         C           Ami

1.    Míle a míle jsou cest, které znám,

     C        F      G

jdou trávou i úbočím skal,

C          F        C          Ami

jsou cesty zpátky a jsou cesty tam

  C       F        F      G

a já jsem na všech s vámi stál.

C          F         C         Ami

Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést,

C           F           G

spí v špíně páchnoucích blat,

   F           G      C          Ami

to ví snad jen déšť a vítr kolem nás,

    F        G           C

ten vítr, co začal právě vát.

2.    Míle a míle se táhnou těch cest

a dál po nich zástupy jdou,

kříže jsou bílý a lampičky hvězd

jen váhavě na ně svítí tmou.

Proč ale blátem nás kázali vést

a špínou si třísnit šat,

to ví snad jen déšť a vítr kolem nás,

ten vítr, co začal právě vát.

3.    Dejte mi stéblo a já budu rád,

i stéblo je záchranný pás,

dejte mi flétnu a já budu hrát

a zpívat a ptát se vás,

proč že se osud tak rád mění v bič

a proč že se má člověk bát.

To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,

ten vítr, co začal právě vát.