Jen vítr to ví
(B. Dylan, I. Fischer) C / g
C F C Ami
1. Míle a míle jsou cest, které znám,
C F G
jdou trávou i úbočím skal,
C F C Ami
jsou cesty zpátky a jsou cesty tam
C F F G
a já jsem na všech s vámi stál.
C F C Ami
Bůh ví, co růží, jež dál mohly kvést,
C F G
spí v špíně páchnoucích blat,
F G C Ami
to ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
F G C
ten vítr, co začal právě vát.
2. Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou,
kříže jsou bílý a lampičky hvězd
jen váhavě na ně svítí tmou.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou si třísnit šat,
to ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co začal právě vát.
3. Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás,
dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás,
proč že se osud tak rád mění v bič
a proč že se má člověk bát.
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr, co začal právě vát.